Dokáže zabíjet, v některých případech i křísit. Pokud je zdravá, je v pořádku. V případě, že je však chronická, může se stát zhoubou a zkázou celého vztahu, důvodem rozpadu rodiny. O čem je řeč? O žárlivosti.
Často se setkávám s klienty, kteří žárlivostí trpí. A důsledkem toho s nimi trpí i jejich nejbližší.
Nejdříve je jejich žárlivost jak malá sněhová koule na vrcholu hory. Stačí však záchvěv hory a koule se spustí po svahu. Malá koule nabírá na velikosti a je k nezastavení. V určitém bodě se z koule stává lavina, která ničí vše, co jí stojí v cestě. Během krátké chvíle dokáže pohřbít celý vztah i se vším krásným.
"Myslela jsem, že až si mě vezme, budu už v klidu. Ale nestalo se tak. Chtěla jsem dítě a byla přesvědčena, že po narození děťátka se vše ustálí a já nebudu mít důvod k žárlivosti, bude už jen dobře. Nebylo. Naopak. Bylo to horší a horší." vyprávěla mi svůj příběh mladá žena.
Trpěla nezdravou žárlivostí. I navzdory tomu, že se její partner přestal se svými přáteli, kamarádkami vídat, přestal se věnovat svým zálibám, které jej naplňovaly, přesto její žárlivost narůstala. Oba se velmi trápili.
" Cítila jsem, že ho ztrácím každým dnem víc a víc. Mlčel, už se se mnou ani nehádal. Chtěla jsem tedy, abychom si pořídili druhé dítě. A tady přišel ohromný šok. Řekl mi, že nechce, že už v náš vztah nevěří. Možná, až udělám něco se svojí chorobnou žárlivostí. Dokonce od té chvíle se mnou odmítal spát. Neumíte si představit, co to se mnou udělalo. Odmítal mě jako ženu a mě ničila žárlivost a pochybnosti o to víc. Co když má jinou?"
Ve skutečnosti byl nešťastný a zoufalý. K narozeninám směl popřát pouze svým kamarádům, nikoli kamarádkám. Poslat přání svým kolegyním bylo nemyslitelné. Zkrátka, jeho vřelost, slušnost, pomoc přátelům, vše v sobě potlačoval, jen aby byl doma klid. Přesto to nestačilo. Trpělivost jejího manžela byla u konce.
"Tak jsem se rozhodla, že zatnu zuby," pokračovala ve svém vyprávění: "hlavně žádné scény. Nasadila jsem všechny ženské zbraně, vyměnila domácí tepláky za legíny, volné triko za přiléhavé tričko a jeden večer jsem si dala opravdu záležet, vzala erotické prádlo, lodičky a nachystala svíčky, víno. Byla jsem velmi milá, svůdná. Povedlo se. To víte, že jsem to měla dost dobře spočítané. První dítě jsme počali na poprvé, takže jsem spoléhala, že se to povede i na podruhé. A upřímně, nejsem na to pyšná, co jsem udělala."
"A povedlo se?" zajímalo mě.
"Ano", náhle posmutněla: "Ale jeho reakce byla hrozná. Zuřil. Ztratila jsem veškerou jeho důvěru, cítila jsem se jako podrazák. Tohle jsem dělat fakt neměla. Ale už se stalo. Když jsem porodila, byl samozřejmě moc šťastný i za naše druhé dítě. Ale asi je Vám jasné, že mojí žárlivost už jsem opět na uzdě neudržela."
"Co se stalo, že jste se rozhodla se svojí žárlivostí začít něco dělat teď?" zajímala jsem se.
"To Vám řeknu naprosto přesně. Přišel den, kdy bylo jasné, že už něco udělat musím. Zpočátku to vypadalo, že to bude moc fajn páteční den. Odpoledne, když se vrátil manžel z práce, vyrazili jsme k mým rodičům. Cestou manželovi volala kolegyně. Když volá z auta, vždy dává telefon hlasitě. Myslím, že hlavně kvůli mně, abych neměla důvod ke scénám. Chtěla po něm pracovní radu, něco hledala, byla ještě v práci. Byl to stručný hovor, ale po jeho skončení jsem se neudržela, ztropila jsem pořádnou show, bohužel i před dětmi. že není normální, aby mu volala, když ví, že už je s rodinou. On mlčel. A čím více mlčel, tím více moje podezření sílilo a hysterie nabírala na obrátkách.
U rodičů jsme spolu téměř nepromluvili a na zpáteční cestě také ne. Po návratu domů jsme děti uložili a najednou beze slova odešel do ložnice. Šla jsem za ním a zjistila, že si balí své věci. Ptala jsem se, kam jde. Prý bude prozatím u rodičů, než si najde jiné bydlení. Scéna v autě byla pro něj poslední kapkou."
Se slzami v očích pokračovala: "Plakala jsem, přemlouvala, prosila, nadávala, mlátila ho, kopala kolem sebe, nic nepomohlo. Sesypala jsem se. Při odchodu mi řekl, že už toho bylo dost, že miluje své děti, ale u mě si nejí jistý. To mě porazilo asi nejvíc." uzavřela své vyprávění.
"Co byste udělala na jeho místě Vy?" ptala jsem se.
"Upřímně? To samé. Jsem ráda, že to udělal. Jen škoda, že to neudělal na samém počátku našeho vztahu. Víte, ta žárlivost mě skutečně ničí. Bere svobodu i mně, i lidem, které miluji. Jenže nikdy jsem neměla důvod ani chuť něco měnit. Chtěla jsem, aby mě bral takovou, jaká jsem. Proto jsem tady."
"Chcete se toho zbavit, abyste jej získala zpět?" zajímalo mě.
"Ne. On se sice vrátil, ale jen kvůli dětem a mně se vyhýbá. Chci na sobě pracovat kvůli sobě. Být skvělou partnerkou, příkladem pro své děti a jestli po boku svého manžela nebo jiného muže, ukáže čas. Vím, že žárlivost sama nezmizí. Naopak, čím více bude druhý snášet moji žárlivost, bude se tato zhoubná vlastnost jen prohlubovat. To je cesta do pekla."
Její odpověď mě potěšila. V tu chvíli jsem věděla, že to dokáže. Tady započala naše společná cesta terapií i hypnoterapie. Měla jsem příležitost setkat se s jejím manželem, který také velmi pomohl.
Dokázala to. Dnes se cítí oba svobodní, přesto bok po boku jeden druhému. Každý má své zájmy, koníčky, mají i některé společné, schází se s přáteli. To co dříve bylo nemyslitelné, je pro ně něčím obohacujícím. Svoboda se stala součástí jejich společného života, jejich vztahu. Pochopila, že čím více svobody druhému dáváme, tím více jej k sobě poutáme. Každý kdo chce a ví proč to chce, má z 50% vyhráno. Nečekejte, až se spustí lavina. Pokud je i váš vztah ohrožován, ničen touto zhoubou, žádné "Až pak" nebude. Začněte na sobě pracovat už teď.
S láskou
Radka
