Mnohdy si říkáme: "proč se to děje zrovna mně?" A netušíme, kolik lidí kolem nás se ze dne na den ocitnou na samotné hraně. Hlavou jim mnohdy běží otázky typu: "Proč zrovna já? Proč tu vlastně jsem?"
Ráda bych se s vámi podělila o příběh mé klientky, která se během pár let stala někým, kým by nikdy nevěřila, že by mohla být. S jejím souhlasem si dovoluji s vámi sdílet její příběh.
Z hodiny na hodinu se ocitla na ulici. V jedné ruce držela svého malého syna, v druhé notebook a tašku s oblečením. Utekla. Už dál nemohla. Agresivita jejího manžela se stupňovala. Posledních 6 měsíců psychického teroru, strachu o synkův i vlastní život bylo neúnosných. Byla vyčerpaná, na pokraji kolapsu.
Zanedlouho poté, co jí pomohla rodina a přátelé, našla dočasné bydlení pro sebe i syna. Osamostatnila se.
Zdálo by se, že po tak vypjatém období, kdy byla vystavena těžkým zkouškám, už bude všechno mnohem snadnější, svobodnější. V zaměstnání se jí začalo dařit, našla si krásné vlastní bydlení, posouvala se.
Jen ve vztazích to bylo stále stejné. Chodili jí do života muži, kteří jí stejně jako bývalý partner, jen využívali. Snažila se přesto každého udržet za každou cenu. Stálo ji to mnoho. Vzdala se vlastní identity, vlastních hodnot, osobnosti. Přestala být sama sebou. A každý z těchto mužů v ní pocit hluboké ztráty sebe samé více prohluboval. Čím více se cítila vyprahlá, tím více se snažila být někým jiným, jen aby byla přijímána a naplňována láskou.
V tomto období jsme se poznaly. Přišla s rozhodnutím, že takto už dál žít nemůže, chce něco jiného. Lásku, lásku k sobě, vědět kým je, žít naplněný život.
Pracovala na své ženské jedinečnosti, osobnosti, sebelásce, sebedůvěře. Začala si sama sebe vážit. Vše co se naučila od druhých, co přečetla v moudrých knihách, vše na čem jsme spolu pracovaly, následně aplikovala ve svém životě. Nebylo to lehké, přesto vytrvala. Do života jí začali vstupovat další lidé, kteří jí podpořili k nalezení cesty k sobě.
Dnes jsou jí nejlepší zpětnou vazbou ti, kteří jí respektují, váží si jí, mají jí rádi. Ti v jejím životě nadále zůstávají. Stávají se dokonalým odrazem jejího vztahu k sobě samé.
Pokaždé, když se s ní setkám, vzpomenu si na okamžik našeho prvního setkání a žasnu, jak obrovskou změnou prošla. Dnes je z ní sebevědomá mladá žena, stojící pevně na vlastních nohou, plná životního optimismu, ženské energie, která zná svojí hodnotu, ví kým je, má se ráda, přijímá své přednosti i nedostatky. A jde stále vpřed. Dál hledá své výzvy, na kterých pracovat a co chce ve svém životě změnit.
V zaměstnání získala novou pracovní pozici, která jí naplňuje a baví. Ve vztahu s novým partnerem se cítí svobodně, sama sebou. Neumí si představit, že by ještě někdy mohla být s manipulátorem či agresorem, Jak sama říká: "Na to se mám příliš ráda."
Z pekla není přímá cesta zpět, a ani cesta této ženy nebyla snadná. Přesto sebrala zbytek sil, odvahy a vydala se vstříc svým touhám a snům. A dnes by málokdo věřil tomu, že se tato ženská bytost, silná, sebevědomá, zároveň plná pokory a vděčnosti kdysi dávno ocitla u bran pekla.
Osud nám prý nikdy nenaloží víc, než co zvládneme unést. Alespoň o tom píšou moudré knihy, moudří lidé. A Ona je toho důkazem.
Ať už se v životě ocitnete v podobné životní situaci, nebo na jiné strastiplné cestě, jednou vás dovede na rozcestí, na kterém se můžete sami rozhodnout, kudy se vydáte.
___________________________________________________________________________________________________________________________
A na závěr vzkaz od B: "Nikdy nedovolte, abyste po všech útrapách zatrpkli. Povzneste se nad to a dívejte se kolem. Možná je kolem vás někdo, kdo stojí u těch pekelných bran také a možná jste si vším prošli právě proto, abyste takovým lidem mohli v tu pravou chvíli pomoci. Možná jen tím, že je nesoudíte a že se na "chvíli" stanete jejich "andělem".
