"Víte, jak jsme byli na podzim ten týden ve škole, já byla tak šťastná, mně tam bylo dobře. Teď jsem byla v hrozném stresu i během jarních prázdnin." vypráví mi 15-ti letá dívka.
Dívám se do smutných očí velmi krásné slečny, velmi inteligentní, svědomité, pečlivé. Přípravě na testy dávala vždy mnoho času. Řekla bych, skoro až moc. Ale dokud chodila do školy, vše bylo stále v pohodě. Cítila se dobře.
V září nastoupila do prvního ročníku střední školy, obklopena novými spolužáky, profesory. A stejně jako ona, i ostatní děti v její třídě začaly budovat nová přátelství.
Ze dne na den o vše nové přišli. nastoupila distanční výuka.
Nejen, že se nemohou setkávat, jak byli zvyklí, ale co hůř, postrádají pocit sounáležitosti, pocit, že někam patří a že jsou všichni na stejné lodi.
"Když jsem ve škole a píšeme test, taky se bojím, nesnáším testy. Ale jsou tam ostatní a já jsem mnohem klidnější, protože cítím, že mnozí prožívají to samé co já. Taky chtějí uspět. Ale takhle si připadám, že jsem na to sama." vypráví dál.
O jarních prázdninách zažívala panické stavy, strachy, že se bude muset ještě více učit, že to nezvládá. Ačkoli je velmi chytrá, přípravě věnuje stále více času, než kdy předtím. Napětí a pocit osamění ji provází celou distanční výukou.
Čím dál víc je pro ní obtížné vypnout. Dříve to dokázala při sportu. Je sportovně velmi nadaná, ale bohužel, díky tomu, že ani sportovat pod dohledem svého trenéra nemůže, být v kolektivu mezi svými vrstevníky se stejnou zálibou k pohybu, je odkázána sportovat opět sama.
Zavřené školy, zakázané kroužky, kolektivní sportovní aktivity, nemožnost setkávat se, seznamovat se, vnáší do životů dětí pocit osamocení, smutku, strádání.
Je samozřejmě i mnoho dětí, kterým tato situace vyhovuje, jsou rády sami. Budou pak i tyto děti připraveny na život ve společnosti? Pokud nemají příležitost začlenit se nyní, být se svými vrstevníky, komunikovat mezi sebou tváří v tvář, bude pro ně obtížnější zařadit se do společnosti.
Není to lehká doba. Ani pro děti, pro rodiče. pro nikoho z nás. Přesto věřím, že jednou přijde den, kdy zvítězí zdravý rozum nad hloupostí a děti se opět budou moci vrátit ke svým zálibám, sportu, přátelům.
S láskou
Radka
