Znáte principy zákona rezonance a přesto se vaše přání neplní? Došli jste díky tomu k závěru, že „přání si“ zkrátka a jednoduše prostě nefunguje?
Znáte pravidla pro úspěšné „přání si“ a přesto je to k ničemu. Výsledek nikde.
"Stejně to ne´funguje, ať dělám co dělám, nic se neplní."
Tak zněla slova mě velmi blízkého člověka. Ještě chvíli naslouchám, a uvědomuji si, že tento problém má mnoho lidí. Tuším, kde je zakopaný pes a proč mnohým Zákon rezonance nefunguje.
Většina z nás se již setkala s tím, jak správně svá přání formulovat. Nakonec, knih na toto téma byla napsána spousta. Mnozí z nás ví naprosto přesně, co je zapotřebí k tomu, aby se naše přání zhmotnila. A přesto výsledek nepřichází. Jak je to možné? Jak to, že někomu to funguje a někomu ne? A pokud to někomu nefunguje, tak samozřejmě mě. Nakonec to bude přeci jen hloupost a nic takového neexistuje. Ať tomu věříte, či nikoli, funguje to v obou případech.
Uvědomila jsem si, že spousta lidí skutečně ví, jak přání formulovat, ale spousta lidí si zároveň volí cestu, kterou mu má být přání doručeno! Chyba! Takhle to opravdu nefunguje!
Jedna věc je správně formulovat svá přání. Velmi stručně si vyjmenujeme ty nejdůležitější zásady:
- Svá přání píšeme a velmi konkrétně
- Přání píšeme v přítomném čase
- Pozitivní tvar: vyvarujeme se záporkám – pamatujte, kam směřuje vaše energie, tam to roste. Pokud se tedy zaměříte na to, co nechcete, poroste právě to!
- „Víme“ (věříme), že se přání splní
- Předstíráme, „jako by“ se naše přání již splnilo, radujeme se z jeho naplnění. Tato hra „co kdyby“ má velký význam už z toho důvodu, že nám pomůže obelstít naši logickou část mozku, která nám hlásí: „Kecáš, nic takového nemáš, ničeho takového jsi nedosáhl!“ Pokud si však představujeme, „jaké by to bylo, kdyby…“ pak snáze vyvoláme pocity, které budeme zažívat při splnění našeho přání. A právě tyto pocity potřebujeme ke splnění našeho přání. K jeho zhmotnění.
„Kam směřují naše myšlenky, to má tendenci se zhmotňovat.“
Tak přání máme sepsána. Vizualizujeme si je a prožíváme i ty skvělé pocity spojené s jejich naplněním. ALE….
Tady nastává problém. Spousta lidí si zároveň vizualizuje i cestu, kterou se k nim jejich přání má dostat.
Tohle nechte plavat, nechte to na Vesmíru, Bohu, Osudu, Andělech, každý ať si to nazve po svém.
Představte si, že jedete autem do města, ve kterém jste nikdy předtím nebyli. Víte, že do cíle dojedete, ale znáte krajinu, kterou budete projíždět a ve které jste nikdy předtím nebyli? Možná někde bude i objížďka. I ta je v pořádku, pokud vás má chránit před případným nebezpečím.
Stejně tak funguje i Vesmír. Nevolte si sami cestu, dejte Vesmíru prostor, ať sám najde tu nejlepší a nejrychlejší cestu, jak vám vaše přání dopravit. Cestu vám pak ukáže. A pokud se po ní dáte a nebudete ji ignorovat, dojdete ke svému cíli. Někdy nás zaskočí už jen to, že se nám zdá, že je cesta příliš snadná a hledáme různá úskalí, nástrahy. Pak tuto cestu ignorujeme a čekáme, že se nám ukáže jiná. Ano, ukáže, ale bude pravděpodobně mnohem složitější.
Takže jsme si vysvětili, jak přání formulovat, víme (věříme), že se zhmotní. Prožíváme pocit radosti z jeho naplnění. Rozhodně nesedíme a nečekáme, až nám vše spadne do klína. Jdeme do akce. Už jen to, že jsme si svůj cíl, přání určili, jsme udělali první krůček k jeho naplnění.
Cesta se nám ukáže sama. Někdy se nám ukáže tím, že nám někdo z přátel dá určité informace, někdy zase přijde zpráva, mail,… Mnohdy se cesta ukáže v takové formě, kterou bychom ani v té nejživější fantazii nevymysleli. Cesty Vesmíru jsou vskutku rozmanité. A to je na tom krásné.
Samotný cíl, přání, určitě stojí za to, se z něj už nyní radovat. Ale věřte, že i samotná cesta je tím, co nás může naplnit! Tak proč si ji neužít?
Máte i vy pocit, že se nedokážete pohnout z místa? Rozhodli jste se pro vlastní transformaci? Pomohu vám. Kontaktujte mě ZDE.
