Příběhy z ordinace – Co mi rozchod vzal a co mi dal?

aneb Bojovat nebo nechat jít?

Sedíme na lavičce a obě si užíváme sluneční paprsky. Ona, velmi krásná mladá žena. S klidným hlasem a mírným úsměvem mi vypráví příběh. Její příběh. O velké lásce.

Na první pohled ideální pár, v krásném, plnohodnotném vztahu. Vše jak má být: on jí zahrnuje plnou náručí lásky, pozornosti, zájmem i péčí. Vzhlíží k ní, je pro něj bohyní.

"Až s ním jsem si uvědomila svojí jedinečnost. Vedle něj jsem byla lepším člověkem. Vysloveně mě to nutilo mu vše oplácet stejnou měrou."

Jako puzzle do sebe zapadaly jejich životní hodnoty.

Pak přišel v jejich vztahu posun o další level: Požádal ji o ruku. Byla šťastná. V jejích představách běžel obraz, jak kráčí k oltáři, vstříc svému milovanému a jedinému. Další obraz odhalil rodinu, po které toužila. Děti i manžel, všichni jako spokojená a šťastná rodina.

"To bys nevěřila, jak se taková představa může ze dne na den rozplynout. Bez jakékoli výstrahy, náznaku."

Měla pravdu. Opravdu ze dne na den. Tedy, aspoň takto si to myslela.

" Udělala jsem totiž jednu velkou chybu. Obětovala jsem pro něj svojí vnitřní podstatu. Sebe samu. Svůj volný čas jsem investovala do něj a do jeho potřeb. Z práce rovnou domů, uvařit, uklidit, ať má můj drahý vše pěkně čisté a připravené." Podívala se na mě po očku a já zahlédla letmý trpký úsměv.

Svoje koníčky naprosto vytěsnila. Odsunula je na vedlejší kolej.

"Poslyš, on to po tobě požadoval?" ptám se zvědavě.

Tentokrát byl její úsměv upřímný. "Schválně, co myslíš?"

Nečeká na odpověď a pokračuje: "Nikdy to po mně nechtěl. Dělala jsem to sama a ráda. S tím nejlepším úmyslem. Co ale pro mě bylo vždy důležité, abych byla stále pro něj atraktivní a přitažlivá."

Čím více se ona starala a svůj veškerý volný čas věnovala jemu a péči o něj, tím více se on věnoval svým koníčkům. Přirozeně. Měl na to dostatek času.

Věnoval se sobě a tento čas si rozhodně vzít nenechal. A samozřejmě, od jeho partnerky se mu už nedostávalo podpory v jeho zájmech. Nedostávalo se mu ani ocenění.

Pak se objevila v jeho životě jiná žena. Se stejnými zájmy, jaký měl on.

Ženu, kterou velmi miloval, chtěl s ní spojit svůj život, vyměnil za jinou. Ze dne na den.

Bohužel, dost nešťastným způsobem. Začal podvodem, poté rozchodem.

"Nejhorší asi bylo, že jsme neměli problémy. Tedy, já si to alespoň myslela. Myslela jsem, že dospělý chlap by snad přišel a řekl, co mu vadí. Takže nebylo ani co řešit."

"Co ti řekl jako důvod rozchodu?" Zajímám se.

"Neuvěříš. Že jsme zcela odlišní a nerozumíme si. Byla jsem z toho vedle. Byl to šok. Proč tak najednou? Co jsem udělala špatně? Co kdybychom tedy na tom spolu pracovali?"

Nechtěl. Přirozeně. Už byla v jeho životě jiná žena.

ONA se však nedala. Stále doufala, že svého milého dostane zpět. Podvolovala se mu. Jaké však bylo její zklamání, když si uvědomila, že jí jen zneužívá.

Spal s ní. Spal s oběma. A poté jí sdělil, že ještě neví, jak to bude dál. Nechával ji v nejistotě a zároveň jí dával naděje. Podváděl je obě.

Nemohl za to, byl to jeho program.

Najednou si vzpomněla na jejich začátky. Kdy se poznali. V té době on žil se svojí údajně bývalou partnerkou. Čekal až se odstěhuje. Ukázalo se však, že to hrál na obě strany. S bývalou partnerkou udržoval intimní vztah, dával jí podněty, aby o něj dál usilovala, snažila se jej získat zpět. On si mezitím vytvářel nový vztah s NÍ. Bývalá partnerka však brzy jeho špinavou hru prokoukla a velmi rychle celou záležitost vyřešila. Odešla.

Nemusel truchlit, ačkoli jeho ego utrpělo malou jizvu. Ovšem, byla tu ONA, jeho nová partnerka. Nebyl sám. A tak naprosto nerušeně pokračoval ve svém životním scénáři.

ONA nejdříve jeho špinavou hru nevnímala. Kromě jiného byl vynikajícím manipulátorem. Svých pocitů viny se zbavil velmi rychle - hodil je na ní. Ona byla viníkem rozpadu jejich vztahu.

Když prokoukla, pochopila. Začala žít svůj vlastní život. Pochopila kde chybovala. A rozhodla se, že se přestane trápit pro muže, který jí opakovaně podváděl. Přestane se trápit pro muže, který problémy řešil nevěrou a následně rozchodem. A v neposlední řadě, přestala se trápit pro muže, který jí i poté ponižoval a zneužíval ji. Byl to někdo, koho neznala. Byl to zcela jiný muž, než ten, kterého milovala. Byl to muž, který pošlapal její důvěru.

"Já vím, že to zní možná šíleně, ale já jsem mu za tuto zkušenost nesmírně vděčná." Končí své vyprávění.

"Já jsem díky němu tím, kým skutečně jsem. Už žádná domácí puťka. Už žádná manipulace. Teď si konečně dokážu vážit sama sebe a jsem moc vděčná za to, jaké lidi ve svém životě nyní mám."

Na okamžik se odmlčí a pokračuje: "To víš, že si občas vzpomenu na to hezké, ale ta bolest už zdaleka není taková, jako na samém počátku. A řeknu ti, on se po celou dobu po rozchodu choval velmi arogantním a vulgárním způsobem. Stále dával najevo, jak si je jistý, že když bude chtít, vrátím se. On mi tímhle chováním prokázal velkou službu. Já už věděla, že o takového chlapa fakt nestojím."

Její slova mi stále běží hlavou. Rozchod je plný bolesti. Ona v něm našla však sebe.

"Našla jsi sebe. A co se týče vztahu, co sis z toho vzala? Co ses o sobě dozvěděla"

"To ti řeknu přesně:

1. na vztahu je nutné pracovat, musí chtít však oba
2. obětovat pro druhého svojí vnitřní podstatu přináší vše ostatní, jen ne vděčnost a plnohodnotný vztah
3. pokud jsme skutečně milováni, pak jsme přijímáni a sami přijímáme bezpodmínečně. Náš partner může mít výhrady, ale nebude nás chtít přetvářet ke svému obrazu."

Rozchody jsou vždy plné bolesti. Ať už pro toho, kdo je opuštěn, tak mnohdy i pro toho, kdo je tím, co opouští. Nikdy není jednoznačná vina na jedné straně. Pokaždé mají na rozpadu vztahu určitý podíl oba partneři. Pokud toto pochopíme, můžeme mnohé změnit. Víme pak, s čím na sobě pracovat. Ne kvůli novému partnerovi, ale kvůli nám samotným.