Nedopadnou vždy jak bychom si představovali. Občas se stane, že je jeden z nás nespokojený, zklamaný. O čem je řeč? O párových terapiích. Co je však důležité, i přesto bývá někdo zachráněn.
Vzpomínám si na příběh jedné velmi krásné ženy, uzavřené, inteligentní, sečtělé a usměvavé. Se svým partnerem strávila 20 let života.
Přišla s tím, že musí na sobě pracovat. Kvůli němu. On je totiž v partnerském vztahu s ní nespokojený. Dostala utlimátum: "Buď začneš se sebou něco dělat, nebo jdeme od sebe".
Za nefunkční vztah nesou, do určité míry, zodpovědnost obě strany. A tak to bylo i v tomto případě.
"Víte, na čem z jeho pohledu máte pracovat?" ptám se zvědavě.
"Prý jsem frigidní." zní odpověď.
"A jste?" zajímá mě.
"Já si to nemyslím. Ale pravdou je, že s ním spát odmítám. A důvod je prostý. Neustále mě ponižuje před okolím, přáteli, před dětmi, shazuje mě při každé příležitosti, rejpe do mě, jakoukoli mojí snahu okamžitě zneguje. S takovým člověkem mi to prostě nejde." vysvětluje.
A poté vypráví dál o svém partnerském životě, svých pocitech i nedůvěře v sebe samu.
Po tolika letech jsou její sebe-hodnota, sebeláska na nule. Ve skutečnosti je znechucená, otrávená a vyčerpaná.
A jak pokračujeme dál a dál, uvědomuje si, že to, na čem skutečně chce pracovat je její vztah k sobě samé. Poznat své silné stránky, kým je, mít se ráda, důvěřovat sama sobě, vnímat se skutečně jako ženu.
Domluvily jsme se na dvou cestách: na cestu sebepoznání a cestu nalezení oboustranné spokojenosti v partnerském vztahu.
Při dalším sezení sedí proti mně její partner. Tváří se velmi zarputile a zároveň uraženě.
Vysvětluje mi, proč je v tomto vztahu nešťastný, co mu chybí, co jeho žena dělá špatně a co naopak nedělá vůbec, jak se k němu chová.
Bedlivě naslouchám každému jeho slovu, sleduji jeho oči, gesta, výraz. I přes tvrdou a uraženou slupku vnímám, že má svoji partnerku rád a nechce ji ztratit. Otázkou je, co je ochoten změnit on.
"A jak se ke své ženě chováte Vy?" ptám se se zájmem.
Ztuhne, zkoumavě se mi dívá do očí.
"Nejsem Bůh, nepřísluší mi hodnotit a soudit jaký jste člověk, či partner" doplňuji.
Vzápětí mi zcela otevřeně přiznává, jak se ke své ženě chová před přáteli, sousedy, ale i před dětmi, rodinou, i v soukromí.
Oceňuju jeho upřímnost i uvědomění si svého postoje ke své partnerce. I on v tomto vztahu strádá.
Není však ochotný nic měnit. Požaduje změnu pouze u své ženy: "Když se Ona změní, nebudu mít důvod se k ní takto chovat".
"Existuje pouze jediný způsob, jak druhé změnit, či změnit jejich postoj k nám samotným: když změníme sebe a svůj přístup k druhým. A ani tato cesta není stoprocentní. Padesát na padesát, jestli je k sobě přitáhneme, nebo naopak z našeho života odejdou. Pak uvolníme vedle sebe místo tomu správnému partnerovi, který nás bude přijímat takové, jací jsme."
Při dalším sezení už sedíme proti sobě všichni tři. Otevíráme témata, která s oběma rezonují, nebo naopak nejsou úplně příjemná. Tady se projeví rozdíl přístupu páru. Ona si bere k srdci, co může změnit. Chce, aby se s ní její partner cítil dobře. Vše co bylo otevřeno, vnímá jako přínos. On však odmítá na čemkoli pracovat. Prý až ona sama něco změní.
Další sezení probíhala pouze s Ní. Pracovaly jsme na její sebelásce, sebedůvěře.
Jednou přišla a povídá: "Odcházím, už s ním nedokážu být. Ať jsem udělala cokoli, bylo to málo a nenaplňovalo jeho očekávání."
Zajímaly mě její pocity z tohoto rozhodnutí. Bez váhání vyslovila "Úleva, vysvobození, radost."
Tento partnerský vztah se nepodařilo zachránit. Přesto minimálně jedna bytost zachráněna byla. Ve své podstatě ženy, našla cestu k sobě. Ušla obrovský kus cesty sebepoznání. A já věřím, že jednou i On procitne a začne hledat cestu k sobě. I On si zaslouží prožívat naplněný vztah, být milován, přijímán.
Pokud se muž ke své partnerce přestane chovat jako k ženě, stává se z takového vztahu pustá zahrada.
Pouze v plnohodnotném vztahu, vedle skutečného muže se žena cítí být skutečnou ženou. Pouze v plnohodnotném vztahu se muž cítí vedle své ženy skutečným mužem.
Z celého srdce přeji každému z vás prožívat vedle svého partnera/partnerky svojí jedinečnost, podstatu.
S láskou
Radka
