"Prosím tě, můžeš mi poslat číslo na Filipa?" prosba na kamaráda, kamarádku. Slovo "prosím" je pro nás naprostou samozřejmostí. Nepřemýšlíme o něm. Následné "Děkuji" se stejnou samozřejmostí použijeme poté, co bylo naší žádosti vyhověno.
Co je však pro nás naprosto přirozené vůči našemu okolí, chybí v našich partnerských, či rodinných vztazích.
"Stala jsem se pro něj samozřejmostí. Slyšet od něj Prosím, nebo Děkuji? To už skoro neznám. Proč taky, že? Jsem partnerka, tak co by mě o něco prosil, nebo dokonce za něco děkoval?" svěřuje se jedna z mých klientek.
Bohužel tyto nářky slýchávám často. Pro mnohé partnery, partnerky se stává jejich protějšek ve své podstatě samozřejmostí. Svojí osobností, náturou, co pro druhé dělá, nebo i tím, čím samotný vztah obohacuje.
Je smutné, že člověk, který je nám nejbližší, je tím posledním komu projevujeme náš respekt, úctu a upíráme mu jednu ze základních slušností jako jsou slova prosby a poděkování.
Při párovém sezení toto téma mnohdy otevíráme. Reakce druhého partnera bývá různá. Přesto však společným bývá fakt, že si tuto skutečnost většina neuvědomuje.
"Dovolil byste si to ke své kamarádce, kolegyni, kamarádovi?" ptám se.
"No to asi ne, je to přece slušnost, ne?" odpoví. Vzápětí se zarazí, podívá na svoji partnerku a pokračuje: "Když ono je to asi tím, že se my dva tak dobře známe. Nepřijde mi, že by to bylo něco špatného, vždyť mě znáš, tak prostě zapomínám, ale neznamená to, že nejsem vděčný za to, co pro mě děláš." pronáší opatrně k partnerce.
Jeho slova jí však spíše popudí: "Aha, takže jestli tomu dobře rozumím, dokud jsem tvoje partnerka, Prosím a Děkuji není zapotřebí, protože se přece dobře známe. Pokud ale budu tvoje kamarádka, bývalá partnerka, tak je používat budeš?" ptá se Ona, teď už opravdu velmi rozzlobená.
"Ale já ti přece dávám respekt a úctu najevo jinak. A není pravda, že Prosím a Děkuji nepoužívám vůbec."
Věřím mu. Určitě tato slova zná i ve svém partnerském vztahu. A jak Ona sama potvrzuje, má pravdu. Bohužel je však většinou používá především v případech, kdy On ví, že nebude ochotná jeho prosbě vyhovět.
Jeho partnerka je mu natolik blízká, že na některé projevy slušnosti vůči ní v tu chvíli zapomíná. To však není omluva. Náš partner, partnerka, právě proto, že jsou lidé, kteří jsou nám nejbližší, musí snášet naše špatné nálady, návyky, stinné stránky naší osobnosti, jsou to oni, kdo jsou tady, když nás něco trápí, pomáhají nám. Jsou to oni, kdo si zaslouží nejvíce našeho uznání, respektu, úcty. A slova Prosím tě a Děkuji by měla být tím nejmenším, co můžeme v komunikaci s nimi použít bez dlouhého přemýšlení.
Nebudou to naše kamarádky, kamarádi, bývalí partneři, kolegové, kolegyně, kdo vedle nás budou až nám bude ouvej. Nebudou to oni, kdo nás vždy podrží a pomůžou.
Naštěstí, u mnohých párů jsou slova Prosím a Děkuji přirozenou součástí jejich vztahů a jak říkají, kde je slušnost, respekt, důvěra, komunikace, láska, tam to funguje. Takový vztah je vztahem naplněným, plnohodnotným. A po tom ve své podstatě touží každý z nás. Ať už se jedná o vztah s našimi partnery, rodiči nebo dětmi.
Chovejme se tedy ke svým blízkým s tou největší zdvořilostí, slušností. Respekt a slušnost jsou jedním z projevů naší lásky a vyjádřením jakou hodnotu pro nás mají.
S láskou
Radka
