Reference Helena N.

Když jsem se dozvěděla o programu k dosažení sebevědomí, neměla jsem z něho příliš dobrý pocit, a to proto, že jsem neměla zrovna dobrou zkušenost s koučinkem, který nebyl zrovna laciný.

Na druhou stranu to bylo zrovna v době, kdy jsem se opět rozhodla se na plno vrátit do společnosti, ve které působím. Neustále jsem hledala sama sebe. Tak jsem jednoho dne zvedla telefon a domluvila si s Radkou schůzku, která mi svůj „Projekt Sebevědomé já“  představila a hlavně mi řekla co mě v příštích měsících čeká, vše mi krásně vysvětlila a i když jsem už předem věděla, že to nebude mít se mnou jednoduché, rozhodla jsem se do toho jít a to s velkým nadšenímJ

Po prvním sezení jsem měla v sobě víc než dobrý pocit, který jsem si za každou cenu chtěla uchovat a Radka byla, opravdu první, která mi TO umožnila J S Radkou se známe poměrně dost dlouho, a tím víc mě překvapil a dostal její přístup, její jednání, její vysvětlení věcí, které mi nešly, nebo mi nebyly dost jasné…zkrátka jsem se těšila na každý týden jak malé děcko na svůj oblíbený kroužek.

Co je důležité vědět a říci, je to, že jsem nyní projekt ukončila, ale s tím, že jsem opět vzala své vypracované listy a začala znovu, protože jsem zjistila, že pokud člověk má na sobě zapracovat a má mít výsledky, musím si to zarýt pod kůži a vzít za své.

Co mi projekt dal a co mi projekt vzal? Začnu tím, co mi postupně bere a to je negace, myšlenky typu: „to nezvládnu, nemám na to, nesnáším se“ a podobné negativní větičky, co člověka napadají,když padá na své dno. Dnes si vše v sobě dokážu vysvětlit. Dokážu si položit takovou otázku, že se kolikrát musím smát sama sobě, jak jsem na něco tak negativného mohla předtím myslet.

Co mi projekt dal? To je ta nejjednoduší otázka- uvědomila jsem si sama sebe a to je to nejkrásnější a nejzákladnější co, člověk potřebuje ve svém životě. Jak chcete stavět dům, když nemáte základy??? To je příklad toho, že když si nedokážeme uvědomit sám sebe, nebudeme se vnímat, nebudeme si uvědomovat, že se máme rádi, a komu jinému bychom měli věřit, když ne sobě? Tohle je jeden velký základ. Já za něj opět velice převelice děkuji a také děkuji za to, že mi to otevřelo oči na ostatní lidi, které vnímám dnes úplně jinak a vím, že když sebelásku naučíme odmalička své děti, odstraníme všechny negace dětí, se kterými se dnes potýkáme ( např. šikana, mentální anorexie, narkomany, nenávist k sobě samému apod.) Když člověk od malička bere automaticky, že se má rádo, váží si sám sebe, nepotřebuje ubližovat sám sobě ani nikomu jinému. Je to neskutečně jednoduché, ale musíme začít sami od sebe.

Musím říci, že zrovna dnes se mi stalo něco neskutečného. Neměla jsem zrovna dobrý den, v celku takový den blbec, kdy se nic moc nedaří. A jak jsem si tak promítala v hlavě cestou domů myšlenky, ne zrovna šťastného a pozitivního typu, najednou jsem cítila ohromnou sílu, sílu toho, že to dokážu, že na to mám a že vzdát se –jako by vůbec neexistovalo. Byl to krásný hřejivý sebe-láskyplný pocit, který jsem neměla min. 7let. A to na sobě pracuji pouhé 3 měsíce, a s rukou na srdci, vím, že tomu mohu věnovat mnohem víc.

Děkuji za to, že jsem mohla začít

Raduško, děkuji Ti, děkuji Ti, že to co jsem se naučila můžu použít jak v práci, tak při výchově mých úžasných dcer a mohu si vážit vztahu se svým mužem.

Všichni bychom si měli uvědomit jen jednu jedinou věc a tou je, co chceme. Den má 24 hodin, to nikdo nezměníme, ale prožití toho dne ano. Chceme se jednoho dne otočit za svým životem a říci si, že jsme život žili, nebo prožili??? Mějte na paměti, že každý jsme se narodili stejně, každý jsme dostali svého strážného anděla a je jen na nás jak se k tomu postavíme.

Radka tímto projektem mění nejen můj, ale i váš život, k lepšímu.

“ jen já jsem zodpovědná za svůj vlastní život“.

Helena N., Český Krumlov, Manažerka