"No fajn. Ale jak tedy poznám, že mám vedle sebe tu pravou? Že fakt za to stojí?" zněla otázka.
Můj klient seděl proti mě. Vysoký, velmi pohledný muž, ve středních letech. Jeho oči byly plné smutku.
Jako každý člověk, i on toužil po plnohodnotném vztahu plném vzájemného respektu, zájmu, ohleduplnosti a pochopení. Bohužel, jeho partnerka jej odmítala takového, jakým byl. To byl důvod, proč mě vyhledal. Věřil, že úplná změna vlastní identity bude řešením.
Jeho otázka mě poněkud překvapila. Přesto dávala smysl. Pokud na sobě pracujeme a náš partner nás přesto odmítá, věnuje nám méně času, pozornosti, zájmu, nezajímají jej naše názory, snadno nám vyvstane na mysl i právě taková otázka: "mám vedle sebe skutečně toho pravého? Partnera nejen pro to krásné, ale i do nepohody?"
"Podívejte se do minulosti, přítomnosti, budoucnosti." Pomalu a s rozvahou se pouštím do odpovědi. Nebude to možná snadné ihned k pochopení, ale přesto existuje spousta indicií, které nám pomohou nejen určit, zda máme vedle sebe "toho pravého", ale zda i my sami jsme kvalitním partnerem pro svého partnera.
"Pokud se podíváte do vaší společné minulosti, jak se k vám vaše partnerka chovala na začátku vašeho vztahu? Pro co si vás zamilovala? Co na vás oceňovala? A co z toho dnes odmítá přijmout?
Jak se k vám chová v současné době? Jedná s vámi s respektem? Zajímá se o vás? Naslouchá vám? Jak moc jsou pro ní důležité vaše názory? Jak moc jí záleží na vašich potřebách a co je pro vás ve vztahu důležité? Jak moc bere ohledy na vás? Kolik času vám věnuje? Jak moc je pro ní důležité trávit s vámi více času? Jakým způsobem posouváte váš vztah?"
Každou otázku pronáším záměrně velmi pomalu a dovoluji jeho mysli pracovat. Hledí zamyšleně k oknu. Přemýšlí. Kolikrát mi v takových chvílích bleskne hlavou myšlenka, jak moc ráda bych viděla do hlav nejen svých klientů. Co se jim tam odehrává v takových momentech? Zvedne hlavu a podívá se mi mlčky do očí. Je to tiché znamení, že mohu pokračovat.
" Vy sám znáte odpovědi.
Ovšem co budoucnost? Důležité je, jak s námi náš partner vytváří společnou budoucnost. Pokud je i přes nepřízeň okolních vlivů...."
"Moment, nezlobte se, že vám skáču do řeči, jaké okolní vlivy máte na mysli?" vpadne mi do věty klient. Je to v pořádku. Jsem ráda, když vím, že se zajímá a snaží se dostat do hloubky toho všeho a pochopit.
"Například nedostatek peněz, děti, které také mohou tvořit určitou nepohodu pro našeho partnera, zejména ty z předchozího vztahu, ale může to být i zdravotní stav, problémy v práci.."
"Aha, dobře, už rozumím." kývne muž.
Pokračuji tedy dál: "Pokud tedy i přesto všechno náš partner chce být s námi, plánovat společnou budoucnost a tvořit náš budoucí vztah, pak ano, můžeme si říct, to je člověk do pohody i nepohody. Takový za to stojí." na moment se odmlčím a sleduji klienta. Pomalu a souhlasně kývne hlavou.
"Buďte si jist," pokračuji: "že budovat něco s člověkem, který je pouze do krásného počasí vám kvalitní budoucnost, kvalitní vztah a kvalitní život nezajistí. Takový člověk se při první větší bouřce sebere a vydá se cestou, která mu zajistí větší pohodu.." Odmlčím se. Chci mu dát prostor na proud jeho myšlenek. Než stačím vyslovit poslední větu, muž mě předběhne: "A je mi jasné, že bez nás."
Velmi dobře pochopil. "Myslím, že jste mi dala více odpovědí než tušíte. Děkuji."
Po jeho odchodu stále přemýšlím nad jeho otázkou. Ať už je rozdíl mezi mužem a ženou ohromný, ať už jsme každý z jiné planety, něco máme přeci jen společného: možnost volby.
"My sami se můžeme rozhodnout, jakým partnerem jsme a jakým chceme být."
