"Proč bych měl něco měnit?" zněla slovo jejího partnera: "jsem v tomhle vztahu maximálně spokojený."
ONA seděla proti mě. Smutná. Samozřejmě, její partner nemá důvod být nešťastný. Ona mu dává lásku všemi způsoby: svojí pozorností, starostlivostí, snaží se jej mnohdy potěšit tím, co mu dělá radost, často se s ním miluje, občas mu napíše něco milého, láskyplného, a nebojí se používat slova lásky. Nepřehání to. Jí se však stejného nedostává.
Už mu ani neříká, co jí chybí. Dříve to dělávala. Výsledek?: "Většinou vyletěl, pořádně mě zpražil, že je vše špatně u mě a přeci nebude dělat to, co mám ráda jen proto, že to chci já." Často opakoval: "Jsi špatně nastavená. Musíš se naučit brát vše jak to je, být za to vděčná. Měla bys se sebou něco dělat, pracovat na sobě." Čím častěji ji to říkal, tím více tomu věřila. A tím méně s ním své tužby a potřeby sdílela. Bála se hádky. Bála se nepochopení, nepřijetí, odsuzování, kritiky. Přesto někde hluboko v sobě cítila, že něco musí změnit. To byl důvod, proč mě vyhledala.
Měl pravdu. Musí na sobě pracovat. Rozhodla se pro změnu.
Dnes je spokojená.
ON sedí proti mě a nechápe, co se stalo. Je smutný. Vždyť všechno bylo tak skvělé, měli nádherný vztah.
"Co Vás dělalo šťastným?", ptám se.
"Starostlivost, zájem, pozornost, krásná slova, milé zprávičky, doteky, blízkost, naplnění. Je toho tolik..."
"Co z toho jste dával Vy jí?" ptám se dál.
Místo odpovědi se začne obhajovat. Svojí obhajobu končí slovy: "Nemluvila o tom, že by jí něco chybělo. Tak jsem to bral, že je vše v pořádku."
"A předtím? Už se stalo, že by se Vám někdy dříve svěřila s tím, co jí chybí, co by jí moc potěšilo a co má moc ráda?" pokračuji.
Je mi ho zároveň moc líto. Ztrácí milující ženu, ale dosud byl přesvědčen, že chyba je v ní. Jeho vlastní naplnění potřeb mu zaslepilo to nejdůležitější: nestačí jen brát, ale do vztahu investovat i vlastní energii. Spokojený pár si rád dělá vzájemně radost, aniž by si o to jeden druhému říkal. Ví, co je pro druhého důležité, je k sobě ohleduplný, vnímavý a naslouchá druhému.
Muž tentokrát mlčí. Je to za celou dobu poprvé, kdy nemá slov. Ani obviňujících, ani obhajujících. Pochopil.
"Co mám dělat?" ptá se tiše. A v jeho očích vidím zoufalost, smutek. Teď teprve je připraven na změnu. Změnu sebe sama a svého přístupu. Je připraven být plnohodnotným partnerem.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mnohdy je těžké pochopit a ještě těžší přijmout fakt, že hledat vinu neustále ve svém partnerovi a požadovat po něm změnu, není řešení. Začít u sebe, to chce skutečně velkou míru odvahy a trpělivosti. Protože jediný způsob, jak změnit druhého, je změnit své vlastní chování a přístup. Výsledek, kterým je náš vztah, však za to rozhodně stojí.
Trápíte se ve svém vztahu, nebo vás tíží váš vztah k sobě samé/mu? Hledáte pomoc? Kontaktovat mě můžete ZDE.
OD ZÁŘÍ 2017 SE NA VÁS TĚŠÍM NOVĚ I V PRAZE!
