Je to všechno tvá vina!

„Zničil(a) jsi, co se dalo! Kvůli tobě se mi děje v životě jen to špatné! To ty neseš za tohle všechno odpovědnost!“ Kolikrát ve svém životě jste slyšeli stejná či podobná tvrzení? Kolikrát jste se kvůli nim cítili doslova provinile? A jak často tato slova vy sami používáte?

V životě se nám dějí krásné ale i špatné věci. Je zvláštní, že když se nám něco povede, máme radost a připisujeme tento úspěch sami sobě. Ovšem pokud se nám naopak něco nepovede, svádí nás to hledat viníky ve svém okolí, ve společnosti, v čase, okolnostech, zkrátka všude okolo, jen ne u té nejdůležitější osoby – u sebe. A pak se stále divíme, proč se nám v životě opakují věci, zážitky, události, o které nestojíme a kterých se doslova obáváme.

Z našeho života se stává začarovaný kruh a my nevíme, jak z něho ven. A přitom stačí jediné:

> volba výběru.

Můžeme dál být obětí svého života, můžeme dál hledat viníky tam venku, všude kolem nás, ale dokud se neponaučíme, budou se nám tyto situace opakovat dokola a dokola a dokola.

Nebo se můžeme rozhodnout:

> vzít život do svých rukou, převzít za něj zodpovědnost, stát se jeho řídící jednotkou.

Pokud se tak rozhodneme, začnou se dít věci! Namísto neustálého hledání viníka, zaměřujeme pozornost na sebe, na to, jak se z celé situace ponaučit. A místo neustálého přehrávání sebedestruktivních scénářů hledáme řešení. Najednou už to nejsou ti druzí, kdo zodpovídá za naše emoce, pocity. Jsme to my sami a jen my rozhodujeme, jak se budeme cítit a jaký přístup k celé situaci zaujmeme.

"Jen jedna osoba zodpovídá za náš život, za naše pocity. Jsme to my sami."

Nikdo netvrdí, že je to snadné. Určitě je mnohem snazší ukázat na druhého. Zbavíme se tak vlastního pocitu viny. To je však to jediné, co nám tato role dává. Žádné řešení nám nepřináší. Jen další nové zkušenosti, stejné zážitky, situace, které nás dostanou zpátky do stále opakujících se problémů, a do emocí, o které nestojíme.

Přesto většina lidí raději zůstává v roli oběti. Proč? Museli by „něco“ změnit. A celkově slovo „změna“ je v našem podvědomí vnímáno velice negativně. Bojíme se změn. Bojíme se, že nám přinesou něco horšího, než co právě zažíváme.

Opusťme svojí zónu komfortu!

Zůstáváme ve své tzv. zóně komfortu. Kolikrát jsme nešťastní, tolik si přejeme něco lepšího, ale přesto neuděláme nic. Neopustíme ji. Proč? Ačkoli se nám v ní nelíbí, dává nám něco velmi důležitého:

> pocit bezpečí.

Známe toto její prostředí a umíme v něm žít. Svou zónu komfortu známe se vším všudy, tedy i s tím, co je nám nepříjemné. Podvědomě se děsíme: „Co když by tam venku za hranicí naší zóny komfortu na nás mohlo čekat něco horšího?“

Položme si však otázky:

  • – Už se mi někdy v životě stalo, že jsem se rozhodl(a) pro změnu a posunul(a) jsem se mnohem dál?
  • – Dosáhl(a) jsem něčeho lepšího?
  • – Nebo jsem se naopak vystoupením ze své zóny komfortu vyhnul(a) dalším nepříjemnostem?

Tedy, máme na výběr

Buď dál zůstaneme ve své zóně komfortu, dál budeme obětí svého života, ale pak nechtějme něco lepšího. Neočekávejme, že přijde něco, po čem toužíme. Pokud dál obviňujeme, kritizujeme, naříkáme a stěžujeme si na okolnosti, či druhé lidi, cítíme se svázáni, nevíme, jak naložit se svým životem a cítíme se uvíznutí na mrtvém bodě. Nevidíme řešení svých problémů, a ani se nesnažíme nějaké hledat. Jsme přeci pouhou obětí života. Říkáme si: „To se přeci může stát jenom mě!“

Nebo se rozhodneme pro změnu

Mnozí z nás, kteří se rozhodnou pro změnu, se snaží v prvé řadě změnit své okolí, blízké, vývoj událostí. Ale pokud skutečně chceme dosáhnout změny ve svém životě, začněme změnou u sebe. Změníme-li sebe, změní se i přístup našeho okolí vůči nám.

"Chceš-li změnit jiného člověka, musíš nejprve změnit sebe."

Jakmile přijmeme zodpovědnost za svůj život, stáváme se tvůrci svého života. Pak už není nic, co nás svazuje. Jsme kreativní a hledáme možnosti a cesty, které nám pomohou najít řešení.

Jak dál?

Je mnoho cest, kterými se vydat na naši životní pouť.

Jaký život skutečně chcete? Pro jakou cestu se rozhodnete?

Možná jste se právě ocitli na křižovatce svého života a volíte cestu, kterou se dát. Možná si nevíte rady. Držte se svých pocitů, své intuice. Budou vám nejlepšími rádci při výběru té vaší správné cesty životem!

"Nemusíte vidět celé schodiště, jen udělejte první krok."        

 

Zatím žádné komentáře.

Přidat komentář