„Nechápu to. Vždyť celou dobu bylo všechno v pohodě" zněla jeho slova. Nechápal, proč tak z ničeho nic odešla. Jenže ono nic není samo sebou. Měla důvod k odchodu.
"Vždyť jsem nic špatného neudělal." Bohužel, někdy bývá horším to, co pro náš vztah neuděláme, než to, co uděláme.
Každý z nás chce být pro svého partnera tím nejdůležitějším, jedinečným. Na druhou stranu, každodenní starosti, výzvy a situace nám však berou energii jak svému partnerovi dávat najevo, že je pro nás nepostradatelný.
Místo toho děláme věci, které náš vztah doslova zabíjí. A pokud nepochopíme a nenaučíme se, jak s nimi naložit, můžeme se spolehnout, že náš životní partner odejde.
Chvíli jej poslouchám a pak se ptám: "Poslyš, řekla ti někdy jak se cítí? Ptal ses jí někdy v poslední době, co potřebuje k tomu, aby byla šťastná?"
Jeho výraz plný překvapení byl jasnou odpovědí. "Tak kdyby jí něco trápilo, to by snad řekla, ne?" byl skoro podrážděný.
"Jasně. V případě, že bys slyšel, co ti říká a vnímal jí na 100 procent."
"To bych se z toho zbláznil. Ty její pocity. Nemusela vyčítat, stačilo, když mluvila o svých pocitech." pokračoval ve své hořkosti.
"Aha." upřeně jsem se mu podívala do očí a pokračovala: "takže ona nevyčítala, ale mluvila o svých pocitech. Hmmm, jak by ti tedy měla říct nejlépe o tom, co postrádá a jak se cítí, aby to bylo pro tebe v pořádku? A hlavně, abys to byl ochoten přijmout?"
Odmlčel se a sklopil oči.
"Výčitku bys nepřijal. Její pocity tě obtěžovaly." pokračuji.
"Stačí", skočil mi do řeči. A pak se pustil do podrobnějšího vyprávění konkrétních situací.
"Ach jo, netvrdím, že jsi dělal všechno špatně, jen jste měli vztah ve značné nerovnováze. To byl důvod, proč odešla." zakončuji jeho vyprávění.
A jak se těmto chybám vyvarovat? Nejdříve je zapotřebí si o nich něco říct.
Co našim vztahům rozhodně neprospívá? Když:
1, RADÍME
Ohledně rad platí jedno pravidlo: Nevyžádaná rada není pomoc. V partnerském vztahu to pak platí dvojnásob.
Ve vztahu, kde je důvěra a blízkost, je přirozeností si povídat, sdílet se svým partnerem události dne, starosti i radosti. Zejména ženy mají velkou potřebu se o své denní strasti i slasti podělit. Ovšem pozor, potřebují v tu chvíli ve svém partnerovi pouze posluchače. Nikoli rádce. Ani mužům se nelíbí, když jim žena radí, co jak mají dělat správně, nebo lépe.
Radit samozřejmě můžeme, ale pouze v případě, že nás o to druhá strana požádá.
A pokud znáte řešení na problém svého partnera, raději mu nabídněte pomoc, než radu. Váš partner více ocení, když mu pomůžete například s činností, která jemu ušetří čas, než kdybyste mu radili, jak má tyto činnosti dělat, aby vše stihl sám.
Pokud si nemůžete pomoci, a máte potřebu neustále radit, snažte se, ať jdou vaše rady alespoň v rovnováze s vaší pomocí.
2, PŘIJÍMÁME KLADNÉ STRÁNKY DRUHÉHO JAKO SAMOZŘEJMOST
a samozřejmě, poukazujeme na ty špatné.
Každý z nás má špatné i dobré stránky. A samozřejmě, je spousta takových, co se nám na partnerovi nelíbí. Máme pak tendenci na tyto neustále poukazovat, vést jej, aby s nimi už nějak naložil a zbavil se jich. Ovšem vztah je založený na rovnováze. Neznamená to tedy, že budeme zticha a to, co nás doslova irituje budeme přehlížet. Ale pokud často poukazujeme na vše, co se nám nelíbí, je potřeba také poukázat na to, co naopak na svém partnerovi obdivujeme, co se nám na něm líbí a co oceňujeme.
Nám samotným také není příjemné, pokud nás partner vnímá jen kritickým pohledem. A upřímně, kdo by chtěl zůstávat s člověkem, který na nás vidí pouze to špatné.
Pokud nejste ochotni přijmout vašeho partnera i s jeho špatnými stránkami, má smysl v tomto vztahu zůstávat? Nebo snad doufáte, že tímto přístupem se bude chtít kvůli vám měnit? Zapomeňte na to!
Nebo má i mnoho dobrých stránek, které jsou důvodem, proč s ním stále jste? Je jich více? Pak i na tyto stránky ukažte. Alespoň do takové míry, aby vyvažovali vaší nespokojenost s těmi špatnými.
3, SRÁŽÍME A ZESMĚŠŇUJEME
svého partnera, jeho tvrzení, názory a v nejhorším případě i jeho pocity.
Ať je to ve společnosti, nebo v soukromí, v obou případech tak dáváme svému partnerovi najevo svůj nerespekt a neúctu.
Vede to samozřejmě k tomu, že se pak k ostatním lidem chováme více vlídně, laskavě, ale k člověku, který si naši laskavost a slušné chování zaslouží nejvíce se chováme bezohledně.
Náš partner je člověk, s kterým bychom jednou mohli strávit zbytek života. Bude tu pro nás, naší životní oporou ve chvílích krásných i těžkých.
Buďte proto i vy jemu skutečným partnerem. Jednou by se mohlo stát, že potká člověka, který mu bude skutečnou oporou, bude s ním jednat ohleduplně, s úctou a respektem. Kdo jej svým chování nebude zraňovat. A budete to pak vy, kdo zakusí ještě silnější bolest z jeho odchodu.
A pokud vám přijde reakce, emoce, či otázka partnera hloupá, zbytečná, raději se ptejte. Dejte si tu práci zjistit, co jej vede k tomu se tak cítit, nebo mít tento názor. Je to další cesta, jak se vzájemně lépe poznat. A to, že je partner ochoten s vámi o všem mluvit je známkou jeho důvěry vůči vám. Až bude mlčet a přestane se vám se svými názory, pocity svěřovat, můžete se spolehnout, že už ve vás svého důvěrníka a nejbližšího nemá.
4, NEMÁME NA PARTNERA ČAS, KDYŽ NÁS POTŘEBUJE
nebo jsme neochotní.
Všimli jste si, jak přátelům, známým, zkrátka ostatním lidem jsme daleko ochotnější a otevřenější pomoci? Těm se hůře odmítá pomoc, je to tak? Naopak, svého partnera neváháme odbýt slovy "Teď nemám čas, nehodí se mi to."
Nejde pouze o neochotu, ale tím i spojené vyjádření nedůležitosti našeho partnera. Náš partner je ten, ke komu právě máme být tím nejochotnějším. Je tím, kdo si zaslouží náš čas, naši ochotu a vědomí, že je pro nás důležitý.
Ne vždy je samozřejmě možné vyhovět potřebám vašeho partnera a být mu nápomocni, když potřebuje. Ale je to váš partner. Komunikujete spolu. Domluvte se s ním na dalších možnostech řešení. Vaší snahu ocení a chuť pomoci ocení.
5, VYČÍTÁME PARTNEROVI JEHO EMOCE A POCITY
Každý z nás má za sebou různé životní zkušenosti. Vytváří v nás na nevědomé úrovni mnohé programy. Ty nás pak ovlivňují, jak přijímáme informace a našeho okolí. A samozřejmě nás ovlivňují i v našich vztazích. Stejně tak i náš partner má za sebou určitou životní etapu. A má spoustu svých programů. Některé jsou pro náš vztah žádoucí, jiné naopak nežádoucí.
Tyto programy nás řídí a jsou příčinou toho, jak reagujeme. Pro našeho partnera nemusí taková reakce vždy dávat smysl. Stejně tak, naše reakce může být pro něj značně nepochopitelná.
Například nedůvěra: Náš partner na základě zkušeností z předchozího vztahu postrádá jakoukoli důvěru vůči lidem a bude trvat delší dobu, než si jeho důvěru získáme.
Máte pak možnost výběru: buď mu vyčítat jeho nedůvěru vůči vám, přesvědčovat jej, ať s tímto problémem začne něco dělat (Je to přeci jeho problém, a ten s vámi přece nesouvisí!).
Nebo si jeho důvěru trpělivě získávat a ukázat mu, že vy si ji zasloužíte.
V prvním případě se můžete spolehnout, že se svým problémem skutečně začne něco dělat, ale vy sami se jeho důvěry nedočkáte. Naopak. Bude vás vnímat jako člověka, kterému nestál za nejmenší námahu si jeho důvěru získat.
Naopak, pokud mu pomůžete vše překonat, spíše svoji nedůvěru překoná a uzavře ji do minulosti. Díky vám si pak vytvoří nové programy, které budou pro váš vztah mnohem přínosnější.
Není to vždy jednoduché. Ale proto jsme pár. Jsme tu jeden pro druhého. A pokud nám na druhém záleží a vnímáme u něj snahu na problémech pracovat, pak to spolu zvládneme. Skutečný partner nevyčítá. Skutečný partner povzbuzuje, podporuje, pomáhá.
6, NEJSME POZORNÍ
Na začátku se vždy snažíme být pozorní. Jde nám to úplně samo. Ať už se jedná o gesto, dárek, láskyplná slova nebo něhu. Dokážeme se doslova rozdat.
Jenže jak je již náš vztah upevněn, a dostává se do každodenních kolejí, stává se pro nás partner samozřejmostí a my nemáme potřebu být nadále pozorní. Jenže v tomto ohledu obzvlášť ženy potřebují pozornost svého partnera i nadále. Nemohou za to. Mají to dány hormonálně. Pozornost, hýčkání ze strany partnera jim doplňuje antistresový hormon Oxytocin.
Neznamená to však, že musí muž denně chodit s pugetem, či zahrnovat ženu dary, láskyplnými slovy. Ačkoli to tak možná nevypadá, žena především potřebuje mít pocit, že je svým partnerem hýčkána, chápána, vyslyšena.
Na stranu druhou, i muž potřebuje doplnit svůj antistresový hormon: testosteron. A poněvadž příroda je mocná čarodějka, zařídila to tak, aby se muž a žena skvěle doplňovali. Proto i žena může velmi efektivně pomoci doplnit svému milovanému jeho antistresový hormon. Jak? Muž samozřejmě také potřebuje pozornost, ale například formou uznání, pocitu důležitosti, či pochopení. Potřebuje dostat svojí dávku klidu, jinak řečeno: možnosti "vypnout" po náročném dni. U muže dochází k tvorbě testosteronu různými způsoby, jedním z nich je i zvládnutí, vyřešení problému, situace. A takové doplnění Oxytocinu své partnerce, to je mnohdy také pořádná výzva.
Nemusíte proto svého partnera zahrnovat množstvím pozornosti, stačí drobné gesto, milé slůvko, obejmout, pohladit, zajímat se, vyslechnout si jeho zážitky, ocenit jej, nebo i dát mu možnost zalézt si někam do klidu před celým světem.
7, POTŘEBY NAŠEHO PARTNERA NEJSOU PRO NÁS DŮLEŽITÉ
Každý z nás má ve vztahu své potřeby. Nikdo není výjimkou. A jsou tu ti, kteří o nich nemluví a očekávají, že jejich partner samozřejmě musí tyto touhy a potřeby znát. Jenže nikdo není povinen být telepat. Někdo je vnímavější a někdo naopak ne. Neznamená to však, že není milující partner. Jen potřebuje vést a dostat jasné sdělení toho, co potřebujeme. A pokud našemu partnerovi na nás záleží, bude si aspoň ty nejdůležitější pamatovat.
Pokud však potřeby vašeho partnera přehlížíte, nebo častěji přicházíte s důvody, proč je nenaplnit, ani vás nezajímá,co vašeho partnera ve vztahu dělá šťastným, je naprosto zřejmé, že si tyto způsoby najde sám. A vy už nebudete jejich součástí.
Vnímejte, co je pro vašeho partnera ve vztahu důležité. Zeptejte se. A pokud jeho potřeby rezonují s těmi vašimi, pak bude pro vás oba příjemné si vyjít vstříc.
Neznamená to, že se musíme naučit rychle zbavit všech uvedených neduhů. Samozřejmě, můžeme se soustředit a dát si za cíl, že odteď to budeme dělat jinak. Ale z počátku postačí, pokud pochopíme, že každý vztah je založen na rovnováze. Pokud jste se tedy doposud dopouštěli některé z uvedených chyb a víte, že bude obtížné se tohoto zbavit, začněte jednodušeji. Například, že budete tento nedostatek vyvažovat tím, čím jej chcete nahradit.
Časem zjistíte, že díky tomu postoji se váš vztah stává pevný, vřelý, naplněný, založený na vzájemné důvěře a respektu.
A ještě jedna pravda nakonec:
Pozor na konverzační terorismus. Pokud vám někdo říká, že má právo se k vám chovat špatně, protože si to zasloužíte, pamatujte: V celém Vesmíru existuje pouze jedna jediná osoba, která může hodnotit, soudit a kritizovat vaši podstatu. Ona jediná může, žije totiž váš život. Ano, jste to Vy sami.
Máte-li jakékoli dotazy, zajímá vás párová či vztahová terapaie? Kontaktujte mě zde.
